Vídeňský půlmaraton a já

V polovině července jsem se zúčastnil náročného vídeňského půlmaratonu, který byl součástí slavného závodu Vienna City Marathon. Fantastické počasí umocňovalo skvělý běžecký zážitek v překrásném prostředí rozlehlých parků, historických památek, moderních budov, líně tekoucího Dunaje a v neposlední řadě také milých lidí snad všech národností světa.

To vše nabízí jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy - Vídeň, ještě před sto lety naše hlavní město.

Pro rejpaly, kteří si už zjistili, že se v rakouském hlavním městě běželo letos v dubnu a ne v červenci, bych chtěl říct, že se slavných závodů zúčastňuji zásadně v jiném termínu, než je ten oficiální a hlavně zcela sám. Nemám totiž rád, když mě někdo připravuje o vítězství jen kvůli tomu, že je lepší.

 

Běhání a déšť

Když jsem vyšel toto pondělí v běžeckým před barák, začalo celkem dost pršet. Otočil jsem to a zbaběle šel domů alespoň si pro dobrý pocit zacvičit. Jakmile jsem docvičil, tak co myslíte, že se stalo? Po dešti ani památka, chyběla jen duha. A protože je léto, byly už i suchý chodníky. Takže hurá zase do běžeckýho a ven.

Na osmým kilometru se rozpršelo a parádně jsem zmokl. Smál jsem se až domů. Chvíli ironicky, ale pak i proto, že běhat v dešti, pokud to není smršť, není zas tak marný.

V úterý pak pršelo už od rána a já se modlil, aby nepřestalo, protože jsem si chtěl navečer zase zaběhat. 

Euro 2016

  • Blbý je, když odněkud odcházíte a nechce se Vám. Ještě horší, když tam pak nikomu nechybíte ..... Jinak Irsko, Maďarsko? Na co nohy? Fotbal se hraje srdcem! 

Tenisový loket, běhání pro pivo a Euro

  • Člověk by si měl vyzkoušet všechno.Teď už i já vím, co je tenisový loket. A taky už vím, že to nemá nic společnýho s Wimbledonem.
  • Jak moc se těším po běhání na pivo? Tak moc, že si někdy říkám, jestli nechodím běhat kvůli němu.
  • Pro Španěly, našeho prvního soupeře ve skupině, musíme být po zápase s Jižní Koreou strašně nečitelní. I já už mám teď problém poznat, jak na tom z fotbalového hlediska vlastně jsme.   

Paňáca v mercedesu

Dnes nás s Patíkem cestou do školy vytroubil na křižovatce při odbočování vpravo páňáca v mercedesu. Rozčiloval se, přestože jsme šli na zelenou. Z celé situace si nejvíc pamatuju to, že měl štěstí, protože jsem měl plné ruce a dobrou náladu. Taky si pamatuju, že byl strašně škaredej a měl evidentně úplně jinou povahu, než já.  

Neumím si představit ...

Dvě věci si neumím představit. Neumím si představit, že může v inteligentní společnosti plné slušných lidí někdo vysoudit víc jak 300 milionů korun za právnické služby včetně penále. Potom si ještě neumím představit černou díru, velkou jako 17 miliard sluncí, vzdálenou od Země 200 miliónů světelných let. Nedávno ji objevili astronomové a úplně mě tím šokovali. Těžko představitelná je i ta vzdálenost od Země. I kdybych pořádně potrénoval a dokázal pak běhat rychlostí světla, nebyl bych v galaxii NGC 1600, ve které se nově objevená černá díra nachází, dříve jak za 200 milionů let. To se samozřejmě s mými výběhy do Wilsonova lesa vůbec nedá srovnávat.