Dělal jsem cosi důležitýho na notebooku, když v tom mě něco náhle vyrušilo. Vstal jsem a odešel do vedlejší místnosti. Uprostřed ní jsem se zarazil, zaboha jsem si nemohl vzpomenout proč jsem sem šel. Po chvíli zbytečného přemýšlení jsem to vzdal a vrátil se k notebooku, na kterým jsem potřeboval rychle něco dodělat. Už byl zhaslej .... šel jsem si totiž předtím vedle pro nabíječku. ... Ty vole, už to začíná ...
Nic proti Usainu Boltovi, je to skvělý sportovec a velký sympaťák, ale já bych si kvůli sto metrům běhu ani nevytáhl tenisky.
A jeho semifinálový čas na sto metrů? Na 9,86 vteřiny se dostanu už na poloviční trati.
Manchester United dali za Francouze Pogbu v přepočtu 3 miliardy korun. Této sumě za fotbalistu rozumím pouze v případě, že Pogba ví, kde je legendární poklad Inků a na severozápadě Anglie věří, že to z něho dostanou. Legrační je i fakt, že draze kupují hráče, kterého kdysi levně prodali.
V polovině července jsem se zúčastnil náročného vídeňského půlmaratonu, který byl součástí slavného závodu Vienna City Marathon. Fantastické počasí umocňovalo skvělý běžecký zážitek v překrásném prostředí rozlehlých parků, historických památek, moderních budov, líně tekoucího Dunaje a v neposlední řadě také milých lidí snad všech národností světa.
To vše nabízí jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy - Vídeň, ještě před sto lety naše hlavní město.
Pro rejpaly, kteří si už zjistili, že se v rakouském hlavním městě běželo letos v dubnu a ne v červenci, bych chtěl říct, že se slavných závodů zúčastňuji zásadně v jiném termínu, než je ten oficiální a hlavně zcela sám. Nemám totiž rád, když mě někdo připravuje o vítězství jen kvůli tomu, že je lepší.
Když jsem vyšel toto pondělí v běžeckým před barák, začalo celkem dost pršet. Otočil jsem to a zbaběle šel domů alespoň si pro dobrý pocit zacvičit. Jakmile jsem docvičil, tak co myslíte, že se stalo? Po dešti ani památka, chyběla jen duha. A protože je léto, byly už i suchý chodníky. Takže hurá zase do běžeckýho a ven.
Na osmým kilometru se rozpršelo a parádně jsem zmokl. Smál jsem se až domů. Chvíli ironicky, ale pak i proto, že běhat v dešti, pokud to není smršť, není zas tak marný.
V úterý pak pršelo už od rána a já se modlil, aby nepřestalo, protože jsem si chtěl navečer zase zaběhat.
