Kodlos a běhání pro zdraví

Mám rád nebezpečí a tak jsem si šel včera opět zaběhat na své oblíbené trase - Kraví hora, přes Wilsonův les dolů na Hlinky, Mendlovo náměstí a potom zase hurá do kopce - na Špilberk. Celkem zbitej jsem se po necelé hodině vrátil zpět s dobrým pocitem, že jsem to zvládl a zároveň, že už nikam nemusím.

Měl jsem trochu strach běžet večer, ale to bych se v zimě, kdy je slunce daleko pod rovníkem, seděl doma furt a šetřil si klouby. 

Ve tmě, obzvlášť v lese, je to loterie. Nevidíte na krok a přitom běžíte. Někdo z mých známých mi poradil, ať si pořídím reflexní pásku, abych byl vidět. To se mi nezdá moc výhodný. V té absolutní tmě, kdy nic nevidím je blbost dávat někomu možnost, aby viděl on mě a tím ho dostávat do výhody.

Běháním na delší trati jsem si také ověřil možná známý fakt, že běh do kopce do určité míry nahrazuje kolo.

Po hodině běhu se cítím jako po pěti hodinách v sedle “silničky”. Výhodou je, že za tak krátkou dobu prakticky nemusím, narozdíl od kola, řešit stravu. Mě osobně k dobrému tempu stačí jen pomyšlení, co za chvilku doma všechno sežeru.